P
U
S
C
P
S
N
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Vstupní strana | Česky
20.11.2017 - 14:45 CET Přihlášení uživatele
 Pouze ve vybrané rubrice
 Hledání i v textu článku
 Hledání i v seznamu příloh

 

 

 

 

www.babybox.cz

 

Historie městyse

Tisk PDF dokument Pošli upozornění na záznam Zpět

Historie od založení do roku 1654

Vloženo: 30.03.10 11:35 - Dítětová Eva, Zobrazeno: 13018x

Současnému městečku předcházel hospodářský dvůr, založený pravděpodobně na přelomu 13. a 14. století (možná i dříve) nejspíše cisterciáckými mnichy z blízkého sedleckého kláštera a jimi nazvaný “Nový dvůr” (Nowa curia). Dvůr vlastnil klášter nepřetržitě až do husitských válek. Sloužil potřebám kláštera a zpočátku zde pracovali jen laičtí bratři (konvrši). Předpokládá se, že se nalézal přibližně v místě starší části dnešního areálu zemědělského družstva. Jeho přesná lokalizace vzhledem k četné pozdější výstavbě i terénním úpravám v tomto místě v dobách minulých, kdy ještě nebyl prováděn systematický archeologický průzkum, není ale již v podstatě možná.


Z nejrannějších dob Nového dvoru nemáme zachovány žádné písemné památky. Snad nejstarším dokladem jeho existence je pečeť Vítka ze Žehušic z roku 1370, na které se nalézá nápis “sig. witc … de nova cvria”. Podle tohoto nápisu bychom mohli soudit, že na Novém dvoře bylo v té době jakési panské sídlo. Toto potvrzují i pozdější dokumenty, neboť většinou uvádějí, že zde již před husitskými válkami stála spolu s hospodářským dvorem i tvrz. Kým a kdy byla postavena není známo. Cisterciácké mnichy můžeme nejspíše vyloučit a tak tvrz postavil asi někdo, kdo Nový dvůr držel ve svém užívání. Totiž přibližně od roku 1332 začínají vznikat sedleckému klášteru finanční potíže, postupně upadá do dluhů, mnohý svůj majetek prodává či zastavuje a tak i Nový dvůr je několikrát předmětem zástavy k penězům půjčeným klášteru a je v přímém užívání věřiteli cisterciáků.
Po vypálení sedleckého kláštera husitskými vojsky roku 1421 byl jeho rozsáhlý majetek rozchvácen. Nový dvůr se dostal do vlastnictví české královské komory. V období po husitských válkách se objevuje v souvislosti s Novým dvorem i zmínka o vsi a to když 18. listopadu roku 1436 císař Zikmund zapisuje do držení (zástavy) knězi a bývalému táborskému vojevůdci Bedřichovi ze Strážnice a jeho potomkům město Kolín, řadu vsí na Kolínsku i ve zdejším blízkém okolí, mezi nimiž byla i většina statků sedleckého kláštera, zapisuje jemu též "Novy dvuor, tvrz a ves, Ovčary, dvuor". Do jaké míry je konstatování o vsi pravdivé je těžké posoudit, ale spíše se jednalo jen o několik chalup.
Nový Dvůr je tedy od roku 1436 v držbě Bedřicha ze Strážnice. Většina jeho majetku přešla později do rukou Jiřího z Poděbrad, ale Nový dvůr se dostal samostatně do zástavy Jaroslavovi z Újezda. Z této zástavy jej vyplatil až král Vladislav Jagelonský, jenž Nový dvůr v roce 1501 vrátil zpět obnovenému klášteru v Sedlci. Klášter se však znovu potýká s finančními problémy a tak se Nový dvůr opětovně ocitá jako zástava za poskytované půjčky v držení jiných osob. V letech 1520 až 1523 nacházíme na Novém dvoře Jana Doubravce z Doubravan. V roce 1538 je dán do držení na dobu devíti let Prokopu Lukaveckému z Lukavce. Tento později postupuje svá věřitelská práva k sedleckému klášteru a zastavený Nový dvůr Hynkovi Martinickému z Chřenovic. I po uplynutí doby splatnosti půjčky klášter nemá dlužnou částku na vyplacení zástavy a tak Nový Dvůr prodává dne 21. dubna roku 1552 prostřednictvím Karla ze Žerotína, tehdejšího majitele Žehušického panství, do dědičného vlastnictví Hynkovi Martinickému. Smlouva byla sepsána v českém jazyce a svědky při ní byli Felix Křinecký z Ronova a Jan z Násilí. Tím je definitivně ukončeno vlastnictví Nového dvoru sedleckým klášterem a zpět mezi jeho majetek se již nikdy nedostal.
Hynek Martinický zřídil na Novém dvoře, severně od dnešního zámku a zahrady, rozsáhlý rybník, později nazývaný Svatoannenský. Tento rybník (552 měřic ?) dal roku 1775 hrabě Jan Karel Chotek vysušit a upravit na pole. Dodnes jsou ale v terénu ještě patrné hráze tohoto rybníka.
Po smrti Hynka Martinického v první polovině roku 1568 zdědili Nový dvůr jeho ještě nezletilí synové z druhého manželství s Kateřinou ze Šárova Karel, Zdenek a Hynek. Za ně spravovala Nový Dvůr jejich matka a starší nevlastní bratři Václav, Ctibor a Čeněk. Tito vykonávali jeho správu coby poručníci až do 19. března roku 1569, kdy Nový dvůr i veškerý další majetek včetně movitých věcí prodali pozůstalým dětem po Karlovi ze Žerotína - Aleně a nezletilým synům Janu Lukášovi, Kašparu Melicharovi a Janu Jetřichovi prostřednictvím jejich poručníků. Po dosažení zletilosti a rozdělení majetku připadl Nový dvůr nejmladšímu z bratrů Janu Lukášovi. Ten však Nový dvůr velice zadlužil, takže byl po jeho smrti (dne 1.(6.?) května r. 1588) prodán podle rozhodnutí soudu nejvyššího purkrabství místokomorníkem Jaroslavem Vchynským a komorníkem Janem Hejmonem dne 19. července 1588 největšímu věřiteli Piramu Kapounovi ze Svojkova a na Ploskově. Ten jej ale ještě téhož roku dne 31. srpna prodává Kašparu Melicharovi ze Žerotína, bratrovi zemřelého Jana Lukáše, který držel po smrti svého otce i kolínské panství. Kašpar Melichar přikupuje v roce 1592 k Novému dvoru tvrz a dvůr v Ovčářích a tak vzniká tak zárodek budoucího rozlehlého panství. O rok později získává Kašpar Melichar vesnice Záboří, Lišice, Kobylnice, Sv. Jakub a Církvice. I když jejich vlastnictví bylo Kašparovi Melicharovi potvrzeno císařem Rudolfem II. až po jeho osmnáct let trvajícím úsilí dne 23. dubna roku 1611, nacházíme od roku 1593 v listinách vesměs již označení Nové Dvory (Novas villas). Nové Dvory se tak stávají na staletí centrem Novodvorského panství. Zde je třeba hledat i počátky budoucího rozsáhlého novodvorského velkostatku, který přetrval v podstatě až do 2. světové války.
V Nových Dvorech v té době přibylo i nové panské sídlo, když si Kašpar Melichar vystavěl patrně s použitím částí bývalé tvrze, zámek. Tento se nacházel zčásti na místě, kde je zámek současný. Pozůstatek tohoto původního žerotínského zámku lze nalézt v západním křídle dnešní stavby zámku, kde zůstala zachována část renesančních obvodových zdí a část stavby s okrouhlou věží. Zámek postavený Kašparem Melicharem je výslovně doložen až roku 1628. V blízkosti zámku byl také zřízen malý pivovar, kde 8. května roku 1607 vznikl požár, jenž se rozšířil na zámek i ves Nové Dvory.
Kašpar Melichar ze Žerotína vlastnil Nové Dvory až do 21. července roku 1628, kdy je prodal i se všemi vesnicemi a s Ovčáry své manželce Elišce roz. z Valdštejna a na Lomnici. Kašpar Melichar zemřel ještě téhož roku. Eliška zemřela roku 1650.
Tato odkázala Nové Dvory své dceři Elišce Polixeně Žerotínové, provdané za Petra Voka Švihovského z Riesenberka.
Eliška Polixena Švihovská zemřela roku 1640 (Ledr) (Ottův sl. uvádí r. 1636). Před smrtí odkázala jednu polovinu svého majetku manželovi Petru Vokovi Švihovskému a druhou svým třem dětem. Petr Vok zemřel roku 1642 a poslední vůlí ze dne 24.11642 zapsanou do zemských dne 28.4.1642 odkázal svou polovinu Nových Dvorů svému nejstaršímu synovi Bedřichovi Kašparovi Eusebiovi Švihovskému (narozen 1626 a zemřel 19.11.1654), kterému bylo v té době 16 let. Zbývající podíly na Nových Dvorech, které vlastnili na základě testamentu Elišky Švihovské sourozenci Bedřicha Kašpara totiž bratr Ferdinand a sestra Eliška, provdaná Černínová, Bedřich odkoupil až v roce 1653. Z vlastnictví celých Nových Dvorů se ale dlouho netěšil. Zemřel v pouhých 28mi letech dne 19. listopadu 1654.
Rozhodnutím zemského soudu ze dne 12.12.1654 byla poručnicí nezletilých dcer, které zůstaly po Bedřichu Kašparovi (Marie Alžběta, Johanka Polixena a Anna Marie) ustanovena jejich matka Marie Monika z Valdštejna (zemřela r. 1666). Nové Dvory odkázala své nejmladší dceři Anně Marii. V době úmrtí matky však Anna Marie i Johanka Polixena byly nezletilé a tak byla ustanovena jejich poručnicí sestra Marie Alžběta, která vykonávala i správu jejich majetku.